Když jsem byla těhotná nebo dokonce ještě před ním jsem si vždycky říkala, že já nikdy nebudu ta matka, která bude mít například vztekající dítě v krámu či matka dítěte, které nehorázně řve na celou restauraci. „Přece je to všechno výchovou a já tohle nedopustím. To je tím, že nemají přísnou výchovu“ říkala jsem si. Ehm, opak je pravdou… Všechny věci, které jsem nesnášela právě nastaly a co teprve až Naty bude více jak rok.
Až v tomhle období jsem si uvědomila, že ty matky za to prostě vůbec nemůžou, že vlastně moje zlomyslné pohledy jim to akorát dělaly těžší. Když mi nějakou scénu ztropila Naty poprvé, myslela jsem si, že se hanbou popadnu. Samozřejmě těch obličejů, co na mě koukali tím „mým“ dávným pohledem. No strašný… Ale jelikož moje dítě je hold velice aktivní (až hyperaktivní :-D) a rádo se vzteká, tak jsem si prostě časem „zvykla“ (dalo by se říct). Dneska už mi není blbý říct ostatním „no dítě brečí“ nebo si Naty prostě zpacifikovat podle svého. Už nejsem ta matka, co radši dělá, že žádné dítě nemá :-D.
Nikdy nebudu typ matky, co dítěti pouští od mala pohádky! Dalším můj trapnej názor než jsem zjistila, že se tomu prostě v dnešní době není možno ubránit. Pokud máte doma televizi a hlavně reklamy, tak prostě Vaše dítě bude se toho dožadovat. Naty teda pohádky netankují, ale taková reklama na Billu či Poštu, jooo tak to je něco pro ní.
Telefon? Samozřejmě jsem si říkala, že NIKDY nebudu dávat dítěti telefon. Ehm, je jí rok a už dělá HALÓ HALÓ. A jelikož je to samožer 😀 (ano doopravdy je!), tak jí tam nezajímá nic jiného než fotky a videa sebe! Nedej bože, že tam máš mámo něco jiného!
Pozor, nejsem typ matky, co by telefon půjčil, hlavně ať mám klid. Aby nedošlo k blbým dojmům, ale mluvím o faktech, kterým se člověk nevyhne.
Můj názor v těhotenství, budu jíst zdravě a moje dítě taky! Už v těhotenství to skončilo smažákama s hranolkama :-D. A Naty dneska jí s námi (samozřejmě né smažák :-D, ani řízky). A jsem ráda, že jí můžu vařit jako nám, omáčky žádný problém, prostě žádná tabulková matka. Ale samozřejmě všeho s mírou.
Aneb tyto věci pochopí prostě až člověk, které dítě má… Mě tohle někdo říct před pár lety, tak se mu vysměju s tím, že moje dítě bude jiné. Ale jaké je dnes? 😀 :-D.
Hlavně někdy mám prostě chuť tomu dítěti dát všechno, jen ať je sakra aspoň chvíli klid!!
Co Vy matky či otcové, našli jste se v tom? Nebo jste „ukázkoví“ rodiče?
Vaše Natálie