Celosvětově probírané téma, ať už podporující, odsuzované, naučné… Každá matka toto téma vidí úplně odlišně.
Kojení je přirozené?!?
Upřímně řečeno jsem se kojením v těhotenství nijak zvlášť nezabývala, “je to přece přirozené” říkala jsem si. Ano doopravdy jsem si myslela, že porodim, dám dítěti prso a půjde to samo. Jen ho prostě, když bude potřeba nakrmím. A samozřejmě, že mě realita rychle vyléčila.
V kojení to máme každá jinak, pro některé to je doopravdy jednoduché (můžeme mluvit o přirozenosti), ale pro nějaké (do této skupiny jsem se řadila já) to je/byl neskutečný boj. Některé vydrží déle, některé nikoli.
Každopádně si myslím, že určitě (jak už je to dneska zvykem) není na místě odsuzovat nekojící matky, protože samy nevíme čím si musely projít. Přece jenom SPOKOJENÁ MATKA=SPOKOJENÉ DÍTĚ. A jestli něco doopravdy nesnáším je, když se kojící matky povyšují nad ty ostatní aneb jsem “kojo matka, kdo je víc?!”.
Když pomineme všechny tyto rozbroje, přešla bych k té realitě, která se konala z mé strany.
Natálka se narodila po 19 hodinách akutní sekcí. Neměla sací reflex, takže až 4 den se povedlo s kloboučkem, aby se přisála. Potom neustále nějaký problémy, ať to byly ragády, praskliny, záněty (4krát do 1,5 měsíce), antibiotika, tvaroh, ledování, návštěvy laktační poradkyně (dále jen LP), odsávání, přikládání a tak dále a tak dále… asi to známe každá, která to neměla zrovna “růžové”. Takže po 10 týdnech bojů a z důvodu Natálky reakcí na mé mléko, samozřejmě po konzultaci s doktorkou a LP, jsem kojení ukončila a Naty převedla na umělou výživu (dále jen UM). A nejsem o nic míň matka než kojící! Upřímně řečeno vědět to, co vím teď, tak se netrápíme s Naty tak dlouho a přestanu s kojením dříve. Ale bohužel mezi matkami koluje podle mě “utkvělá představa” (hlavně pro prvorodičky), že pokud nekojíte nedáváte dítěti to nejlepší, co můžete.
Takže pokud můžete kojit, kojte. Proč by ne.. Ale zpráva hlavně pro ty, které se trápí, nejde to jak by mělo a někdo je neustále poučuje. To, že byste neměly kojit své dítě, tak na tom není nic špatného! Hlavně, aby Vy s mimčem jste byli spokojení a byli nerozlučná dvojka. Já jsem se s Naty tak krásně sžila, protože jsem hlavně já byla psychicky vyrovnaná a v klidu! Děti i když jsou malé, tak vše cítí.
Tímhle článkem rozhodně nechci nikoho pobouřit či Vás rozdělit na kojící a nekojící. Chci pouze podat svůj osobní názor.
Takže bych ukončila celé toto téma a přála Vám všem šťastné a hlavně zdravé děti ❤️!
A co Vy jaký máte názor na kojení?